Když se koníček promění v pomoc a pomoc v radost
Co mají společného návštěvy pacientů po cévní mozkové příhodě, hudební pořady v hospici, péče o Zahradu Ticha nebo obyčejná pomoc neznámé ženě s rozbitým kufrem? Za vším stojí lidé, kteří mají dobro skutečně v krvi. Hosty dalšího dílu podcastu Regionálního dobrovolnického centra Plzeňského kraje byli dobrovolníci Julie Strnadová a Šimon Pumr.
Jejich cesty k dobrovolnictví jsou rozdílné, ale v jednom se potkávají. Oba pomáhají přirozeně, s radostí a bez velkých slov. Dobrovolnictví pro ně není povinností ani obětí. Je součástí jejich života a přináší jim stejně mnoho, jako lidem, kterým věnují svůj čas.
Podcast si můžete poslechnout ZDE.
Pomoc, která nekončí za dveřmi nemocnice
Julie Strnadová se k organizovanému dobrovolnictví dostala prostřednictvím Dnů dobrovolnictví a Zahrady Ticha v Jezné. Pomáhá ale také seniorům ve svém okolí a jako dobrovolnice dochází za pacienty na neurologické oddělení Fakultní nemocnice Plzeň.
Setkává se především s lidmi po cévní mozkové příhodě, kteří se potýkají s afázií a dalšími následky onemocnění. Při návštěvách s nimi pracuje s materiály připravenými logopedkou, společně čtou, pojmenovávají obrázky a procvičují komunikaci. Především je však pacientům nablízku v době, kdy se vyrovnávají s náhlou a zásadní změnou svého života.
Julie v podcastu otevřeně mluví také o tom, že tato pomoc pro ni není vždy jednoduchá. Sama se sedm let starala o maminku po cévní mozkové příhodě, a návrat do prostředí neurologického oddělení v ní proto zpočátku vyvolával silné emoce. Právě reakce pacientů jí ale ukázaly, proč má její přítomnost smysl.
S některými lidmi navíc vztah pokračuje i po jejich návratu domů. Tak vzniklo také přátelství s paní Zdeničkou, se kterou je Julie stále v kontaktu.
Když Rybova mše přijde za pacienty
Šimon Pumr pomáhá druhým prakticky celý život. Už jako patnáctiletý nosil uhlí starým lidem, později se více než třicet let staral o kostel a od roku 2020 pravidelně dochází do Hospice svatého Lazara.
Právě tam vznikl jeho originální dobrovolnický program. Když se jedna z pacientek zmínila, že už se nedostane do kostela na Rybovu Českou mši vánoční, rozhodl se přinést Rybovu mši přímo do hospice. Připravil zkrácenou nahrávku, přivezl projektor a plátno a uspořádal první hudební pořad.
Z původně plánovaného jednoho setkání měsíčně se postupně stala pravidelná týdenní aktivita. Šimon má dnes připraveno více než sto pořadů, které přináší nejen pacientům hospice, ale také lidem na onkologii v Plzni a seniorům v Tachově. Klasickou hudbu a operu dokáže spojovat i s filmovými ukázkami a přibližovat je tak poutavou a přístupnou formou.
„Můžu říkat, že dělám dobro, ale ve skutečnosti dělám svého koníčka,“ říká v podcastu. Právě v tom možná spočívá jedna z nejkrásnějších podob dobrovolnictví – člověk nabídne druhým to, co sám umí, co ho baví a co může přinést radost.
Dobro se může objevit i cestou z práce
Dobrovolnictví ale nemusí mít vždy podobu pravidelné služby v organizaci. Julie v podcastu vypráví také o zdánlivě obyčejném setkání s neznámou ženou, která se na ulici trápila s těžkým kufrem a ulomenou rukojetí. Stačilo se zastavit, nabídnout pomoc a společně najít řešení.
Právě takové neplánované okamžiky má Julie nejraději. Připomínají, že příležitost pomoci může přijít kdykoliv – během přestávky v práci, cestou domů nebo při setkání s člověkem, kterého už možná nikdy neuvidíme.
Na dobrovolnictví se nedá prodělat
Oba hosté se shodují, že lidé někdy váhají, zda mají na dobrovolnictví dost času nebo zda mohou být skutečně užiteční. Podle Šimona Pumra ale každý něco umí a může nabídnout právě to, v čem je dobrý a v čem se cítí jistě.
Čas věnovaný druhým podle něj není ztracený. Energie a radost, které člověk předá, se mu mnohonásobně vracejí. Podobně to vnímá také Julie Strnadová: dobrovolnictví pro ni není zátěží, ale „dobíječem baterií“. Svým příkladem se snaží inspirovat i kolegy v zaměstnání a ukázat jim, že pomáhat lze i při běžném pracovním a rodinném životě.
Novým dílem podcastu Máme dobro v krvi provází Standa Jurík. Poslechněte si setkání plné opravdových příběhů, lidskosti, hudby i radosti z pomoci. Třeba právě díky němu objevíte, co můžete druhým nabídnout vy.