Loni nám pokus o návštěvu znovuzrozeného lesoparku v Dobřanech překazil prudký déšť, letos nám počasí přálo, a tak jsme si se skupinkou zájemců mohli lesopark Martinská stěna konečně projít a užít.
S naším průvodcem, Pavlem Krákorou, který jako jeden z místních nadšenců stál za obnovou Martinské stěny, jsme se setkali na dobřanském náměstí pod věží zvonice kostela svatého Mikuláše a u netradičního pomníku Slza války. Hned jsme se dozvěděli několik zajímavých informací i to, co nás během dnešní společné cesty čeká. Na skok jsme zavítali do informačního centra a omrkli zde výstavu věnovanou dalšímu pozoruhodnému místu Dobřan, Šlovickému vrchu (tam se třeba můžeme vypravit někdy příště), a pak si zvenku i zevnitř prohlédli barokní kostel sv. Víta s neobyčejným dřevěným dvojoltářem.
A hurá z města na „Martiňák“!
Kdyby se nás neujal pan Krákora, museli bychom poctivě sledovat značení stezky, která by nás parkem provedla. Takhle jsme to měli nejen bezstarostnější, ale navíc se zasvěceným povídáním k jednotlivým místům, u kterých jsme se na cestě parkem zastavili. Hravější duše naší skupiny si putování mohli zpestřit i hledačkou. Ta sice byla původně připravená pro školáky, ale nám dala také docela zabrat, procvičila nás v přemýšlení a přinesla i pobavení.
Zkusili jsme splnit i jeden z doprovodných úkolů a zjistit, kolik lidí obejme kapli Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi. Chtělo to sice trochu přemlouvání (a taky se odtrhnout od svačiny), ale nakonec se nás ke skupinovému objímání kapličky odhodlalo dost na to, abychom ji obemkli celou. A kolik lidí ji tedy objalo? Celé fotbalové družstvo…
A co dalšího jsme v parku viděli?
4 lípy (z původních 5) vysazené téměř do čtverce na místě, kde kdysi stávala šibenice a konaly se popravy, dřevěnou zvoničku se zvonem, jehož znělý hlas se nese do daleka a má nás probudit k lepšímu zacházení s přírodou, o kousek dál hmyzí domeček a pak i včelí úl, krásné kamenné srdce parku nebo otisk mušle na jednom z dílů kamenného labyrintu. Ten jsme si s chutí vyzkoušeli a nezabloudili jsme ani v labyrintu habrovém. Prošli jsme přes všechna zastavení naučné stezky, kterých je symbolicky 14 a každé má svého svatého pomocníka. U toho posledního – Divadlo pod skalami – jsme doluštili tajenku z hledačky, a pak se začali vracet do centra Dobřan, abychom se před cestou domů mohli osvěžit a posilnit ve vyhlášeném pivovaru Modrá Hvězda.
Ještě jednou děkujeme našemu skvělému průvodci, za to že nám věnoval svůj čas, svoje znalosti i milou společnost.
Pokud byste se chtěli do lesoparku Martinská stěna vypravit a zkusit si hledačku (questing), najdete ji zde.
A kdybyste si o Dobřanech chtěli něco přečíst, v naší TOTEMové knihovničce díky panu Krákorovi přibyla knížka Dobřany slovem a obrazem od Karla Kašpara.
