Nordic walking není jen o pohybu, ale i o objevování. Účastníci našeho TOTEMového hůlkování se o tom přesvědčili během jarního výletu, který nás provedl krásnou krajinou – ze Žlutic až do Chyše.
Naše cesta začala jízdou vlakem přes tři kraje (Plzeňský, Ústecký a Karlovarský). Cílovou stanicí byly Žlutice, kde jsme popadli hůlky a vyrazili k řece Střele. Ta nás s menším či větším odstupem provázela po celou dobu a mnohé z nás překvapilo, jak je Střela v těchto místech klidnou a tichou říčkou. Naše nohy si zas „pochvalovaly“ měkkou pěšinu na jejím břehu na začátku našeho putování, kdy jsme ze Žlutic kráčeli do Záhořic.
Kreslené pověsti, sochy u cesty i pomníček
Cesta do Záhořic nám utekla neuvěřitelně rychle. Pobavily nás dvě komiksové pověsti (o lesních žínkách a vodníkovi ze strabovského mlýna) a radost nám udělaly krásné dřevěné sochy – potkali jsme dívčinu v kroji, čápa na hnízdě (v nadživotní velikosti) i nepostradatelného vodníka u rybníka.
Jen kousek od rybníka, nedaleko vlakové zastávky Záhořice, jsme se ještě na chvíli zastavili u pomníčku. Ten připomíná tragický osud dětí Josefa a Friedy Heinzlových, skutečně mrazivé události, které se v tomto kraji odehrály. Jejich příběh tvoří protiklad k pohádkovým pověstem o lesních žínkách a vodnících, které jsme si četli o pár chvil předtím.
Koňská kopyta, výhled na Vladař a houbařské štěstí
Ze Záhořic jsme se lehce zadýchali při mírném stoupání, prošli kolem březového háje a zamířili do lesa. Že se blížíme k hřebčínu v Mlýncích, nám už pár kilometrů dopředu prozradila cesta plná otisků koňských kopyt. Z koní jsme později ale zahlédli jen jejich hlavy vykukující ze stájových boxů. Za to když jsme se u ohrady otočili a podívali se směrem, odkud jsme přišli, užili jsme si výhled na vrch Vladař. V remízku u cesty kousek za hřebčínem se pak podařil skvělý úlovek houbařce Evě – jejímu pohledu neunikly první jarní poklady – kačenky české, vzácné houby podobné smržům.
Zámek Chyše: Brandl i Karel Čapek
Když se před námi otevřel pohled na zámek v Chyši, zbývalo nám ujít už jen kilometr a něco, což jsme hravě zvládli a dorazili do zámeckého areálu. Čas do prohlídky jsme využili pro osvěžení v místním pivovaru a pak už nás čekal zlatý hřeb dne.
Zámek v Chyši je proslulý monumentální stropní freskou od Petra Brandla, ale také stopou, kterou zde zanechal Karel Čapek. Působil tu sice jako domácí učitel a vychovatel, ale z jeho korespondence víme, že zde nebyl příliš šťastný – i tak ale toto místo ovlivnilo jeho pozdější tvorbu.
Prohlídka byla o to vzácnější, že se nám věnovala přímo paní Marcela Lažanská. Její poutavé vyprávění o historii i o náročné rekonstrukci sídla nás úplně pohltilo. Její osobní nasazení a milý přístup udělaly za celým dnem úžasnou tečku.
Domů jsme se vraceli příjemně unavení a přesně na čas – vlak do stanice Chyše vjel ve chvíli, kdy jsme svižným tempem dorazili na nástupiště.
Udělali jsme něco pro zdraví, posbírali skvělé zážitky a s naší hůlkařskou partou se těšíme na další výletnické kilometry. Do letních prázdnin určitě někam společně vyrazíme…
