Z plzeňského Hlavního nádraží jsme 2. července vyrážely jen dvě odvážné ženy vstříc horkému dni. Na Jižním předměstí se k nám připojil jediný muž dnešní výpravy. Skromná skupinka, ale o to větší nadšení!
Po vystoupení v Tlučné nás přivítala jedna z našich dobrovolnic. Nejenže nám ukázala místního „krokodýla“, ale hned také přidala zajímavou pověst o tom, jak se tato neobvyklá atrakce do Tlučné vůbec dostala. Víte to? My už ano! Poté nás čekala první část cesty směrem do Vejprnic. Ani spadané stromy nám nezabránily pokračovat. Naopak – na kraji obce nás odměnily voňavé třešně, které jsme si s chutí natrhali.
Zastavili jsme se také u místního obchůdku, kde jsme ochutnali domácí vejce a výborné občerstvení. Pak už jsme sestupovali k vejprnickému nádraží a před druhou půlkou cesty si dopřáli odpočinek na kraji lesa. Čekala tam na nás další dobrota – sladké borůvky jako lesní dezert. Cestu nám zpříjemnila nejen okolní příroda, ale také nečekané setkání se skokanem hnědým. Po mírném stoupání a překonání posledního padlého stromu jsme dorazili do cíle.
A co nás tam čekalo? Zasloužená odměna! Ledová káva se zmrzlinou a čerstvě upečený koláč, jehož chuť v nás probudila vzpomínky na dětství a prázdniny strávené na chalupě.
A co vy, kam jste v létě jezdívali nejradši?
