Dobrovolníci pomáhají dětem růst. Někdy jednou hodinou týdně, někdy příkladem na celý život.
Přijměte pozvání na další epizodu podcastu Máme DOBRO v krvi. Tentokrát otevřeme téma dobrovolnictví s dětmi a mladými lidmi – a také otázku, jak velký vliv může mít na dítě člověk, který mu věnuje svůj čas, pozornost a kus sebe.
Dobrovolnictví s dětmi a mládeží může mít mnoho podob. Někdy je to kroužek, tábor, doučování nebo společná aktivita. Jindy pravidelné setkávání, při kterém dítě zažije, že na něj má někdo čas. Že ho někdo bere vážně. Že mu někdo věří.
A právě o tom je další díl podcastu Máme DOBRO v krvi, který připravujeme v RDC PK a poslechnout si jej můžete ZDE.
U mikrofonu se spolu s moderátorem Stanislavem Juríkem potkali hosté z organizací, které s dětmi a mladými lidmi dlouhodobě pracují a dobře vědí, jak důležitou roli mohou dobrovolníci sehrát. O své zkušenosti se podělí Martina Weberová z Plzeňské krajské rady dětí a mládeže, Lenka Pořízková ze Salesiánského střediska mládeže, Daniel Bečvář za plzeňské skauty a Michaela Brabcová z organizace PONTON.
Každá z těchto organizací pracuje v jiném prostředí a trochu jiným způsobem. Přesto se v jejich vyprávění objevuje jedna společná myšlenka: dobrovolník není jen „pomocná ruka“. Pro dítě může být vzorem, průvodcem, parťákem i člověkem, který mu ukáže, že svět je větší, než jak ho zatím zná.
Někdy dítě nepotřebuje velká slova. Potřebuje zažít, že mu někdo naslouchá. Že se s ním někdo vydá na brusle, pomůže mu s učením, připraví pro něj program, vezme ho do party nebo mu prostě dá najevo: „Vidím tě. Záleží mi na tobě.“
Právě takové chvíle mohou být pro děti velmi důležité. Pomáhají jim růst, posilují jejich sebedůvěru a často jim přinášejí zkušenost, kterou by jinde nezažily. Dobrovolník nemusí být dokonalý odborník na všechno. Přichází jako člověk se svými dovednostmi, zájmy a ochotou být užitečný. Někdo umí hrát na kytaru, někdo dobře anglicky, někdo sportuje, někdo umí trpělivě vysvětlit školní látku nebo připravit hru. Pro dítě to může být první setkání s něčím, co ho zaujme, povzbudí nebo nasměruje.
V nové epizodě zazní také konkrétní příběhy. Třeba o dobrovolnici, která doučovala dva bratry a pomohla jim zažít školní úspěch. Nebo o programu „trenér do života“, ve kterém se dobrovolník pravidelně potkává s dítětem a pomáhá mu zvládat věci, které jsou pro něj důležité. U skautů zase přirozeně vyrůstají mladí vedoucí z dětí, které samy kdysi někdo vedl. A právě tahle návaznost má obrovskou sílu.
Z rozhovoru je ale také jasné, že dobrovolnictví s dětmi potřebuje bezpečné zázemí. Dobrá vůle je důležitá, ale sama o sobě nestačí. Organizace proto dobrovolníky připravují, seznamují je s prostředím, nastavují hranice a nabízejí jim podporu. Aby pomoc byla bezpečná pro děti i pro samotné dobrovolníky.
A co vzkazují hosté těm, kteří o dobrovolnictví teprve přemýšlejí? Není nutné se hned zavazovat na roky. Někdy stačí přijít se podívat, zkusit jednu akci, jednu hodinu týdně, jeden malý krok. Možná zjistíte, že právě tohle je místo, kde můžete být užiteční. A možná také místo, kde něco důležitého získáte vy sami.
Dobrovolnictví s dětmi totiž není jen o tom, že dospělý pomáhá dítěti. Často proměňuje obě strany. Dítě získává oporu, zážitek úspěchu a nový pohled na svět. Dobrovolník zase radost, smysl a zkušenost, že jeho čas může mít skutečný dopad.
