V druhé polovině června jsme se rozhodli zpomalit a vstoupit do světa, kde se protíná hluboká historie s živou duchovní tradicí. Vydali jsme se na komentovanou prohlídku Velké synagogy v Plzni – monumentální stavby, která je největší v České republice a druhá největší v Evropě. Už zvenčí vás ohromí svým neorománským slohem s výraznými maurskými prvky. Po průchodu masivními vstupními dveřmi se ocitáme v jiném světě a naše kroky míří do hlavní lodi. Tento interiér doslova září novotou; během prohlídky obdivujeme výsledky rozsáhlé rekonstrukce dokončené v roce 2022, která stavbě navrátila její původní velkolepý lesk.
Přímo pod bohatě zdobeným stropem nám průvodkyně začala vyprávět fascinující příběh tohoto místa. Plzeňská židovská obec patřila k nejvýznamnějším v zemi, avšak její osud tragicky zpečetila druhá světová válka. Samotný chrám přežil nacistické řádění jen zázrakem; díky strategické poloze pro obranu města a umístění mezi obytnými domy jej nebylo možné vypálit bez rizika požáru celého okolí. Výklad plynule navázal na základy židovské víry, která stojí na plnění 613 přikázání, takzvaných micvot, formujících každodenní chování a morálku. Synagoga stále slouží jako aktivní svatostánek, proto je v sobotu uzavřena. Od pátečního západu slunce do sobotního soumraku zde probíhá Šabat – den odpočinku, kdy se věřící vyhýbají tvůrčí práci či cestování a scházejí se k modlitbám.
Z hlavní lodi pokračujeme do menší, intimnější místnosti za sálem, kde je bezpečně uložena druhá plzeňská Tóra. Tento nejposvátnější židovský text, psaný ručně na pergamen, v sobě skrývá tajemství. Na dřevěných nástavcích vodicích tyčí, na nichž je svitek navinut, jsou vyryté německé nápisy. Díky nim a modernímu výzkumu pod ultrafialovým světlem odborníci zjistili, že památka pochází z roku 1896 z bavorského Straubingu. Do Plzně ji zřejmě přivezli uprchlíci z nacistického Německa na sklonku třicátých let. Následně stoupáme na emporu, ženskou galerii na balkóně, která nabízí dechberoucí pohled na celou loď z výšky. Nachází se zde také interaktivní obrazovka s digitální mapou židovských památek a hřbitovů v celém regionu.
Zadním vchodem opouštíme hlavní budovu, přecházíme tiché nádvoří a vstupujeme do sousedního Rabínského domu. Zde nás vítá příjemný obchod se suvenýry, židovskou literaturou či kosmetikou z Mrtvého moře. V další části budovy si prohlížíme věrnou rekonstrukci židovského pokoje z přelomu devatenáctého a dvacátého století a stěny s historickými fotografiemi rituálních lázní. Ty nás ideálně naladí na návštěvu skutečné, nově vybudované mikve, která nás překvapuje svým moderním a prosvětleným vzhledem.
Mikve není obyčejná vana, nýbrž posvátné místo duchovní očisty naplněné přirozeně tekoucí dešťovou či pramenitou vodou. Rituálu předchází absolutní fyzická hygiena v předmístnosti. Mezi vodu a tělo nesmí vstoupit vůbec nic, takže ženy musí předem odstranit i umělé řasy, nehty či lak. Člověk se pak ve vodě třikrát zcela ponoří, čímž dosáhne duchovního znovuzrození. Tato lázeň je klíčová pro rodinný život – židovská pravidla zakazují manželům intimní styk během menstruace ženy a následujících sedm čistých dní. Až po ponoření v mikve se žena stává rituálně čistou. Toto pravidelné dvoutýdenní odloučení podle tradice chrání vztah před stereotypem a buduje hluboký vzájemný respekt. Mikve se však využívá i při jiných příležitostech: ženy ji navštěvují před svatbou či po porodu, muži dobrovolně před velkými svátky jako Den smíření, a ponoření je také nezbytnou podmínkou pro konverzi k judaismu u obou pohlaví.
Návštěva Velké synagogy a Rabínského domu v nás zanechala hluboký dojem.
