Do Průhonického parku jsme se vrátili opravdu rádi. Poprvé jsme se sem vydali v květnu, kdy byl park v plném rozkvětu jarních rododendronů. Už tehdy nás komentovaná prohlídka nadchla a skvělá průvodkyně nás navnadila na další návštěvu. V polovině července jsme se proto do Průhonic vydali znova – sice v trochu jiné sestavě, ale se stejným nadšením.
A výsledek? Stejný park, jiné období, jiná průvodkyně = úplně nový, ale neméně skvělý zážitek!
S lupou v ruce za tajemstvím přírody
Letní park má zkrátka zcela jiné kouzlo. Kosatce a pivoňky sice už odkvetly a růže s denivkami pomalu dokvétaly, o to více prostoru se nám otevřelo pro poznávání jiných stránek parku. Tentokrát jsme měli namířeno až do botanické zahrady, takže jsme to vzali s Martinou Píšovou, naší průvodkyní, téměř přímočarou cestou s několika úchvatnými zastávkami.
Vychutnali jsme si skvostný průhled na průhonický zámek a zastavovali se u fascinujících dřevin – viděli jsme například tisovec, který na zimu opadává podobně jako modřín či metasekvoj, nebo mišpuli s jejími drobnými, zrajícími plody.
Báječným zpestřením byly kapesní lupy, které nám průvodkyně rozdala. U kamenné zídky jsme zblízka zkoumali spodní strany listů kapradin (sleziníku či jeleního jazyka) plné výtrusnic. A přes lupu jsme detailně prohlíželi i květy krvavce.
Botanická zahrada: Ochutnávka denivek i voňavé růže
Po mírném stoupání se před námi otevřela botanická zahrada. Nejprve jsme obdivovali tůňky s vodními rostlinami. Naše průvodkyně upozornila, že tu pěstují i naše vzácné a kriticky ohrožené botanické klenoty – jako je stulík malý nebo plavín štítnatý s jeho zářivě žlutými, třásnitými kvítky na hladině.
Ohromil nás také štítnatec karolínský – vodní rostlina s oválnými listy vzplývajícími na hladině. Průvodkyně nám ukázala, že stopka listu vyrůstá přímo z jeho středu, a dokonce jsme si mohli sáhnout na spodní stranu listů obalenou zvláštním rosolovitým slizem. Dozvěděli jsme se, že v Asii je tato rostlina považována za velkou kulinářskou delikatesu!
Pak už naše kroky vedly k záhonům denivek – ti nejodvážnější z nás jedlé květy denivek dokonce ochutnali! O kus dál nás doprovázela jemná vůně růží. K vidění tu byly i opravdové šlechtitelské unikáty – růže s květy do zelena nebo odrůda s drobnými kvítky, které se nikdy plně nerozvinou a zůstávají navždy ve formě poupěte. Zaujaly nás i neobyčejné „okaté“ růže s výraznými středy.
Naše chuťové pohárky pak potěšily tmavě modré a sladké plody muchovníku. Na neposekané části louky jsme se pro změnu dozvěděli, jak funguje parazitická rostlina černýš. Viděli jsme např. chitalpu (zajímavého křížence katalpy a pouštní vrby) nebo jsme očichávali keř, jehož květy překvapivě „voněly“ po zralých až shnilých meruňkách. Paní průvodkyně nás doslova zahrnula zajímavostmi –
Závěrečný relax a cesta domů
Po poutavém výkladu jsme si dopřáli zasloužený odpočinek na lavičce ve stínu stromů a dali si malou svačinu. Zpáteční cestu k zámku jsme zvolili jinými pěšinami, abychom si užili zase trochu jiné výhledy. V zámecké kavárně jsme výlet zpečetili voňavou kávou a drobným občerstvením.
Plni dojmů, nových poznatků a letní pohody jsme se pak vydali na autobus, metro, vlak a hurá zpátky domů do Plzně. Už teď se těšíme, jakou tvář nám Průhonice ukážou příště!
