V rámci kurzu Meteorologie a klimatologie (s kapkou hydrologie), který je nově součástí Akademie třetího věku, jsme z učeben TOTEMu vyrazili přímo do terénu. 27. 10. 2026 jsme navštívili plzeňské pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu na Mikulce, abychom se na meteorologii podívali z té praktičtější stránky. Tentokrát šlo především o to zmapovat, „jak bylo“ – tedy jak se na stanicích měří meteorologické prvky a pozorují jevy (na rozdíl od předpovědního pracoviště, které řeší, „jak bude“).
Dopolednem nás provázel odborník na svém místě, Michal Šén, který nás zasvětil do tajů měření, staniční sítě i každodenního života na stanici.
Vlasy, válka a časy 7–14–21
V první části nás čekala přednáška o přístrojích a metodách měření. Mluvilo se o srážkách, vlhkosti a teplotě vzduchu, intenzitě slunečního svitu i o směru a síle větru. Zajímavé bylo srovnání starší techniky s tou moderní:
-
Ženské vlasy v hlavní roli: Překvapilo nás, že v některých měřicích přístrojích (vlasových vlhkoměrech) hrají hlavní roli lidské vlasy, které na vlhko reagují smršťováním a protahováním.
-
Dědictví 2. světové války: Velký rozmach automatizace měření a synoptických sítí začal za druhé světové války, kdy byly přesné informace o počasí klíčové pro bojové letectvo.
-
Proč zrovna 7:00, 14:00 a 21:00? Naměřené hodnoty se tradičně odečítají v těchto klimatologických časech. Historicky to vycházelo z možností pozorovatelů (aby nemuseli vstávat o půlnoci), ale vlastně to odpovídá i dennímu rytmu přírody – čas blízký východu Slunce, slunečnímu maximu a stavu po jeho západu.
Vybrané „kousky“ (přístroje a čidla) jsme si mohli pěkně zblízka prohlédnout, osahat a potěžkat. Bylo nám vysvětleno, že i v dnešní automatizované době jsou letité přístroje a lidský zásah na stanicích stále nenahraditelné.
Na meteorologické zahrádce
Druhá část setkání už probíhala venku za budovou stanice na tzv. meteorologické zahrádce, kde celoročně probíhá každodenní měření. Prohlédli jsme si bílou budku s teploměry pro extrémní (nejvyšší a nejnižší) teploty i teploměry zapuštěné v zemi.
Překvapilo nás, jak jednoduché je měření objemu napadaného deště i sněhu. Zde nás pan Šén pobavil i příhodami z praxe – například když nám vysvětlil funkci hladké kovové obruče umístěné s lehkým odstupem nad ústím srážkoměru. Ta brání ptákům dosedat přímo na okraj nádoby, aby jejich trus nespadl do srážkoměru a nezkreslil měření. V meteorologické hantýrce se téhle šikovné zábraně výstižně říká „serdál“.
Závěrečný prostor pro dotazy se rychle proměnil v živou a rozsáhlou debatu, z níž jsme všichni odešli s uspokojujícími odpověďmi.
Návštěva na Mikulce se opravdu povedla a další setkání s odborníkem – meteorologem nás čeká již příští měsíc opět v TOTEMu a všichni jsme zvědaví, co nového a zajímavého nám přinese!
