…aneb Za přírodou ke Spálenému Poříčí
Červnové dny přímo vybízejí k výletům. Jeden takový jsme naplánovali jako terénní zpestření pro účastníky kurzu A3V Ekologie a ochrana životního prostředí. Aby nezůstala volná místa nevyužitá, nabídli jsme akci i v našem TOTEMovém rozcestníku. Počasí a další okolnosti sice s počtem přihlášených nakonec trochu zamíchaly, ale den jsme si užili i v komornější sestavě nadšených výletníků.
S naším lektorem Ing. Petrem Pelikánem a jeho manželkou jsme se potkali ve Vlkově, odkud jsme vyrazili proti proudu říčky Bradavy směrem do Spáleného Poříčí. Bradava patří mezi evropsky významné lokality, mimo jiné kvůli výskytu vzácného raka kamenáče. Dozvěděli jsme se, že přežití tohoto korýše závisí také na ohleduplném hospodaření v krajině. To znamená například i to, že rybáři vysazují pstruží plůdky záměrně až později – v době, kdy jsou již malí ráčci dostatečně velcí na to, aby je tisíce dravých pstruhů nesežraly.
Cestou bylo stále co pozorovat, čeho si všímat a oba naši průvodci nás zásobovali jednou zajímavostí za druhou:
Překvapilo nás zjištění, že solitérní stromy mívají větve schválně až k zemi, aby si chránily kmen před úžehem. Zmínili jsme ale i smutnější téma – agresivní houbovou chorobu grafiózu, která u nás masivně likviduje jilmy. Řeč přišla na bobry a jejich stopy v krajině a také na bekasínu otavní, které se kvůli zvuku, jenž vydává ocasními pery při svatebních letech v období toku, trefně přezdívá „nebeská koza“. Na chvíli jsme také odbočili z cesty, abychom na vlastní oči viděli chráněné a právě kvetoucí kosatce sibiřské.
Technický a ekologický unikát
Před příchodem do města jsme prozkoumali místní kořenovou čistírnu odpadních vod. Pan Pelikán nám vysvětlil, že tato čistírna je obrovským tuzemským unikátem – jedná se o největší kořenovou čistírnu v České republice a funguje jako průkopnický a vzorový projekt, na který se jezdí dívat odborníci z celé země. Voda zde postupně prochází poli s mokřadními rostlinami a čistí se bez kapky chemie. Vyčištěná voda se následně vypouští přímo do Bradavy – a právě díky vysokému procentu čistoty, kterého kořenová čistírna dosahuje, v řece mohou spokojeně žít zmiňovaní citliví raci kamenáči.
Tečka na závěr v záchranné stanici
Naše kroky pak vedly do Záchranné stanice živočichů (ZSŽ). Prvním útočištěm se nám stala nová pergola se zelenou střechou, která slouží jako venkovní učebna – ideální místo pro krátký odpočinek a svačinu.
Poté nás pan Pelikán provedl areálem. Nahlédli jsme do světa zvířecích pacientů, o které se zde ošetřovatelé neúnavně starají. Viděli jsme mladé poštolky a káňata, strakapoudy, majestátního orla mořského, výra, plachou lišku nebo srnce. Největší rozruch ale způsobil místní krkavec, který se po chvíli ostychu rozhovořil a zdravil nás jasným „Ahoj!“ a „Čau!“. Kromě divokých zvířat jsme si prohlédli i tradiční česká plemena, jako je králík český luštič nebo česká slepice kropenka.
Zapůsobilo na nás také povídání o dlouhodobém projektu záchrany sýčků obecných. Dozvěděli jsme se, že zatímco dříve byl sýček naší nejhojnější sovou, která bydlela u každého statku, dnes u nás bojuje o holé přežití. Lidé mu totiž v krajině nevědomky přichystali spoustu smrtonosných pastí – od aut na silnicích až po nezabezpečené sudy s vodou nebo svislé roury, ze kterých nedokáže vyletět. Právě díky trpělivé práci spálenopoříčských ochranářů (jejichž projekt se rozrostl až do velkého česko-bavorského programu) se daří odchovaná mláďata vracet zpět do volné přírody a dávat této malé sově s uhrančivým pohledem novou šanci.
Byl to báječný den plný poznání a milé společnosti. Velké díky patří panu lektorovi za poutavé vyprávění a všem účastníkům za skvělou náladu a upřímný zájem o naši přírodu!
