V TOTEMu máme různé tradiční akce, které se pravidelně opakují. Jednou z takových je i exkurze do Meditační zahrady v Plzni Doudlevcích, kterou absolvujeme každý rok. Zahradu jsem viděla v plném květu v dubnu, květnu a červnu a v letošním roce jsme se rozhodli toto kouzelné místo navštívit i o prázdninách. I když v zahradě již v tyto pozdní letní dny nekvetly žádné květiny či keře (kromě leknínů na jezírku), i tak má toto místo svoji duši.
Luboš Hruška
Zakladatel zahrady pan Luboš Hruška prožil opravdu těžký život. Narodil se v roce 1927 v Plzni a v roce 1946, po dokončení středoškolských studií, nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. Jako mladý důstojník nebyl spokojen s poměry v zemi a v roce 1949 se rozhodl překročit státní hranice. To se mu stalo osudným, byl zatčen a odsouzen k 18 letům těžkého žaláře, propadnutí veškerého majetku a zbavení občanských práv. Poznal mnoho žalářů (věznice Špilberk, Bory, Pankrác, Opavu, Leopoldov a další), ve kterých byl nelidsky týrán.
Během svého věznění si všiml, že ti vězni, kteří měli víru, snášeli utrpení lépe než ostatní. Měli totiž s kým rozmlouvat, na koho se obracet, v koho věřit… také ve vězení poznal řadu kněží a biskupů. Luboš Hruška se nechal pokřtít a slíbil si, že pokud věznění přežije, přebuduje zděděný sad po rodičích na okrasný park sloužící k ozdravení duše člověka. A tak se i stalo. V roce 1960 byl Luboš Hruška z vězení propuštěn a pustil se hned do díla.
Jak vznikala meditační zahrada
V počátcích vzniku meditační zahrady musel pan Hruška pokácet ovocné stromy, které tam do té doby stály, protože ve své vizi měl vidinu meditačního areálu. Postupně upravoval terén a také pravidelně dojížděl do Průhonic na přednášky o zahradní architektuře. Jak sám říkal, v tomto ohledu byl naprostý laik a potřeboval se toho mnoho naučit. Výsledek jeho snahy můžete vidět sami při návštěvě zahrady. Nejedná se jen o dokonalé místo k relaxaci, o symfonii barev a vůní, ale jde především o nosnou myšlenku, kterou zahradě vetknul.
Křížová cesta a kaple
Na tomto místě si totiž připomenete utrpení lidí, kteří se rozhodli postavit totalitním režimům. V zahradě je umístěno 12 pískovcových soch od akademického sochaře Romana Podrázského, které připomínají křížovou cestu. Protože každý z nás, věřící i nevěřící, si v životě nese svůj vlastní kříž… každý máme své radosti, ale i starosti, s něčím se trápíme, něco nás tíží, jsme na někoho nebo něco naštvaní. Právě meditační zahrada má být místem, kde si lidé uvědomí a přehodnotí svoje priority a hlavně se smíří s tím, co je trápí. Protože Luboš Hruška byl nesmírně naštvaný na své trýznitele, ale díky práci na zahradě ze sebe tento vztek a nenávist „vypracoval“. Sochy byly na zahradě instalovány v letech 1987 – 1991.
V areálu meditační zahrady najdeme také krásnou kapli zasvěcenou Maxmiliánu Kolbemu. Byl to polský kněz, který se obětoval za již určeného věžně k popravě. Zachránil tak otce tří dětí a sám obětoval vlastní život v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi. Kaple byla dokončena v roce 1989 a slouží široké veřejnosti.
Současnost
V roce 1995 pan Luboš Hruška předal dokončený areál Meditační zahrady do rukou Biskupství plzeňského. To se zavázalo provozovat zahradu ve stejném duchu jako doposud. Konají se zde komentované prohlídky, církevní i kulturní akce, lidé mohou přijít do zahrady i jen posedět, rozjímat, zamyslet se…
Na závěr bych zmínila několik slov, která mi řekla moje kamarádka a mluví za vše: „Pan Hruška byl celé moje dětství naším sousedem v Doudlevcích, kromě jiného mi v půlroce zachránil život. Jeho zahrada je krásná a myslím, že odráží jeho duši. Výjimečný počin výjimečného člověka. Když zemřela babička, v jeho kapli jsme se s ní loučili, stejně tak nedávno s tátou…“
Děkujeme za krásnou komentovanou prohlídku, děkujeme za úžasnou zahradu a hlavně děkujeme za onoho jedinečného člověka, kterým pan Luboš Hruška byl.
