Dnešní „akademické“ setkání v Zoo Plzeň nám v Environmentálním centru Lüftnerka otevřelo oči. Tématem byli bezobratlí – skupina, která tvoří neuvěřitelných 95 % všech živočichů na Zemi. Pod vedením Terezy Látalové jsme zjistili, že jejich svět je mnohem barevnější, bizarnější a drsnější, než jsme si mysleli.
Během hodiny a půl jsme k nim ale vlastně jen nakoukli. Protože se vážně nedalo projít všechny skupiny, které k bezobratlým patří, poznali jsme podle výběru naší průvodkyně některé z nejpozoruhodnějších obyvatel této říše, jmenujme například:
Veleštíra královského, který je skutečným rekordmanem v hladovění. Díky neuvěřitelně pomalému metabolismu dokáže bez potravy přežít i celý rok. Skákavku rudopásou jako fotogenického pavouka s velkýma očima a výraznými barvami, který vypadá spíše jako z animovaného filmu. Světlušky, které nás vyvedly z omylu, že svítí jen kvůli romantice. U larev jde o varování pro predátory a některé samičky světlem dokonce lákají samce jiných druhů, aby je následně sežraly.
Proč je potřebujeme?
Důležitější než kuriozity je ale role, kterou bezobratlí v přírodě hrají. Bez hmyzu by se nám zhroutil svět – zajišťují opylování, rozklad organické hmoty, jsou základem potravního řetězce, regulují škůdce Jsou pro nás ale i zdrojem cenných surovin, které využíváme tisíce let: od včelího medu a vosku přes luxusní hedvábí od bource morušového až po přírodní barviva (jako je karmin) nebo léčivý propolis.
Zazněl i smutný povzdech: zatímco dříve jsme po delší cestě autem měli čelní sklo plné hmyzu, dnes zůstává téměř čisté. Úbytek hmyzu je realitou, které ale můžeme čelit i my. Stačí na zahradě nenechávat jen udržovaný anglický trávník, ale vyčlenit alespoň jeden pestrý kout, nechat někde haldu větví pro úkryt nebo „zařídit“ hmyzí hotel.
Živé ukázky: Mistři kamufláže i omylů
Díky živým ukázkám jsme si zblízka prohlédli barevné lupenitky, maskované pakobylky nebo drahokamy mezi hmyzem – zlatohlávky. Pobavila nás historka o lupenitkách, které jsou ve své kamufláži tak dokonalé, že se občas spletou a místo listu ostružiny začnou okusovat „kámošku“ vedle sebe. Pod mikroskopem se nám pak v kapce vody odhalil kmitající svět buchanek a perlooček.
„Vybíravá“ vdova v akci
Nejsilnějším zážitkem bylo krmení kudlanky. Panovala lehká nervozita, zda vůbec bude mít o svačinu zájem – teprve před týdnem se totiž postarala o drsný konec svého nápadníka, kterého místo páření rovnou sežrala.
Chvíli nás napínala a Tereza Látalová musela prchajícího švába několikrát vracet a kudlance doslova „nastrkovat pod nos“. Nakonec se však lovecký pud probudil. Byli jsme svědky neuvěřitelné bleskové reakce, se kterou si pro švába sáhla, a fascinovaně jsme sledovali, s jakou chutí svou kořist postupně ukusovala. Podívejte se na video…
