Tentokrát jsme za přírodou a jejími krásami nevyrazili přímo do jejího nitra, ale objevovali jsme její nevšední stránky v rokycanském Muzeu Dr. Bohuslava Horáka. Tam totiž od léta probíhá (a k vidění ještě chvilku bude) výstava s názvem Příroda v pohybu a také zde můžete najít stálou expozici Příroda pro budoucnost.
Přistěhovalci v naší přírodě
Díky Mgr. Jaroslavu Šounovi, Ph. D., který nás provázel tou krátkodobou výstavou, už víme, že se u nás zabydlely některé zajímavé druhy savců, ptáků nebo bezobratlých živočichů a květin, mechů či lišejníků, které ale u nás třeba ještě před pár lety vůbec doma nebyly. Rozšířily se na naše území z různých koutů Evropy i jiných částí světa samovolně nebo s přispěním člověka.
A tak se u nás můžeme běžně potkat s norkem americkým, hrdličkou zahradní či křižákem pruhovaným, kterého kromě nezaměnitelného „vosího“ zbarvení můžou prozradit i speciálně „vyztužené“ pavučiny. Víte, že u pavouků bývají výrazněji zbarvené a oproti svým samčím protějškům větší samičky? A představte si, že kolem Lipna se prochází největší evropský suchozemský savec – los evropský, nebo že kromě vlka můžete v naší přírodě zahlídnout také menšího šakala. V našem povětří si prozpěvuje a také tu hnízdí slavík modráček (středoevropský nebo tundrový) s krásně modrou náprsenkou. A dalo by se zmínit ještě několik dalších „přistěhovalců“, ale místo toho si můžete zajít na tuhle zajímavou výstavu – v muzeu je k vidění do 13. 3. 2022 – a prozkoumat to sami.
Vzácné přírodní poklady na Rokycansku
My jsme se pak s RNDr. Mgr. Miroslavou Šandovou přesunuli o patro výš, do stálé expozice a seznámili se s chráněnými územími na Rokycansku, díky kterým by zdejší přírodní klenoty mohly být zachovány i pro generace budoucí. Některými přírodními rezervacemi nebo při jejich okraji procházejí i turistické cesty, takže máte šanci kousek z přírodních vzácností zahlédnout při svých výletech. Jiné vám jako běžným turistům zůstanou utajeny, ale můžeme vám prozradit, že kolem Kařezských rybníků kvete chráněný ocún, kterému se lidově říká naháček (protože v době kvetení nemá žádné zelené listy) a je s ním spojen pověra, že když se ho člověk dotkne, spadnou mu šaty. To se říkávalo zvláště dětem, aby na ocún nesahaly, protože je jedovatý. Jinou rostlinou, o které se povídá, že má jedovatý snad i stín, je tis červený. Ten byste bohatě zastoupený našli v přírodní rezervaci V Horách.
Povídali jsme si o dalších přírodních rezervacích a památkách a ke každé jsme se od naší průvodkyně dozvěděli nějakou nevšední zajímavost, ať už zmínila stopy po pálení dřeva v milířích v NPR Kohoutov nebo pokroucené borovice a žlutavý „koberec“ tařice skalní v PR Třímanské skály a spoustu dalšího. Z muzea jsme odcházeli s údivem, kolik chráněných území a přírodních skvostů můžeme na Rokycansku najít, a někteří možná i s plány, kam si udělat výlet, aby se o tom mohl přesvědčit na vlastní oči (pochopitelně, že jen do té míry, co turisticky značené cesty dovolí).
