Literární koutek
Dělá nám radost, že v Literárním koutku stále můžeme čerpat z příspěvků od vás, našich klientů. Tentokrát opustíme svět našich domácích mazlíčků a jiných zvířat, která zanechala nesmazatelnou stopu v našich / vašich životech, a nabídneme vám zamyšlení Hany Urbanové.
Jak jsem potkala reklamu
Reklama nás v našich časech zahlcuje všude. Zdaleka „nejlepší“ setkání s reklamou prožijete, když např. v televizi sledujete velmi vážný a smutný film, který se převážně odehrává v koncentračním táboře. Sophia se právě vyzpovídává z tragické životní volby. Následuje reklamní přerušení s naléhavou otázkou: „Hledáte zaručeně účinný prostředek na hubnutí?“ To člověka opravdu „potěší“ a rázem uvažujete o tom, že někde by měla být součástí vyžadované kvalifikace i špetka citu a vrozené inteligence.
Nicméně, tahle opravdu tristní situace mi připomněla má setkání s reklamou, zejména pak s tou úplně první filmovou. Předcházelo tomu několik jiných reklam – ta v mém dětství naprosto špičková vycházela v knižním kalendáři a poskytovala pohled na pána v krásném nočním úboru, s nočním světýlkem, jak někam kráčí. Text pod obrázkem pravil: „Máš-li bol, vem Darmol.“ Moc jsem si lámala hlavu, kdo nebo co je Darmol, když tak pomáhá od bolu, až mi pak rodiče vysvětlili smysl toho všeho. Následovalo dlouhé pusté období, kdy se reklama neobjevovala, snad jen takové perly jako: „Už jsme se dohodli, že největší pohodlí je lahvové pivo doma.“ To bylo ještě předtím, než se rozjela televize a s ní pan Vajíčko…
Toho jsem si moc neužila, protože televizi jsme doma dlouho neměli. Ale o to víc jsem si občas vzpomněla na první filmovou reklamu, kterou jsem viděla během mých karlovarských studií. Reklama běžela po týdeníku před hlavním filmem a poskytla tenhle zážitek: Vidíme vyprahlou poušť, kterou evidentně prošla karavana. Zůstaly po ní stopy v podobě vybělených kostí, hudba dramaticky podbarvuje atmosféru a do toho vidíme udatného pěšáka a optimistický hlas prohlásí: „Jenom pan Novák z Prahy kráčí vesele dál – osvěžuje ho totiž kyselý drops!“ A je jasno, jak se máte zachovat v poušti, když to hodně hřeje.
A další reklama nás přesune do jiného horkého prostředí. Podle velkých kotlů, ze kterých se kouří a ze kterých se občas vynoří zoufalá osoba, poznáváme, že jsme v pekle. Pohotoví čerti okamžitě vidlemi vracejí neposlušné dušičky zpět do kotle. Jedna obzvláště ušmudlaná osoba v šedivém rubáši má na krku cedulku „Rýma“. A hlas praví: „Rýma v pekle? Ano, když jsou nohy v teple, tak je rýma v pekle!“ A záběr nám poskytne pohled na nohy, zachumlané v krásně kostkovaných teplých bačkorách. To bylo mé první setkání s filmovou reklamou. Ta nesnese srovnání s dnešními perlami… Doplňte si podle každodenní nabídky…